Plastic fantastic

Plasty jsou dnes všudypřítomné a názory na ně se liší. Vhled do myšlení výrobců plastu, vědců i aktivistů nabízí film PLASTIC FANTASTIC režisérky Isabelly Willinger, který bude promítán v rámci Festivalu německého filmu v sobotu 19. října v pražském kině Edison. 

Co vás k natočení filmu inspirovalo? Byla to nějaká konkrétní událost, zážitek nebo téma?

Inspiroval mě novinový článek, myslím, že tehdy vyšel v New York Times, o růstu trhu s plasty. Ten se odehrává i v pozadí, kdy si vlastně myslíte, že plastů bude méně, protože v EU jsou pořád ty zákazy brček a sáčků a tak dále, a tak nějak intuitivně cítíte, že to má pod kontrolou politika. Ve skutečnosti jich je ale mnohem, mnohem víc. A to mi přišlo stejně šokující jako to, že o tom nikdo neví. Měla jsem pocit, že se to musí zveřejnit. 

Mnoho odborníků zdůrazňuje, že plasty mohou být velmi efektivním materiálem, pokud se správně třídí a recyklují. Jak vidíte roli recyklace při řešení plastové krize?

Recyklace bude určitě i nadále hrát důležitou roli. Jde jen o to, že potřebujeme plasty, které lze skutečně dobře recyklovat. Takže tady vlastně musíme začít nejdříve vyvíjet plasty s myšlenkou recyklace jako nedílné součásti těchto plastů, což bylo v minulosti zanedbáváno. Některé „nové plasty“ již existují, ale jsou mnohem dražší, a proto se ve skutečnosti tolik nepoužívají, pak je recyklace nesmírně důležitým krokem v celém tomto cyklu.

Váš film poukazuje na různé aspekty plastikářského průmyslu. Zaznamenala jste během natáčení nějaké pozitivní příklady úsilí o udržitelnost v plastikářském průmyslu? Myslíte si, že by tyto snahy mohly být vzorem pro jiná průmyslová odvětví?

Ano, myslím, že v plastikářském průmyslu již dochází ke změně myšlení. Myslím, že rozhodně existuje povědomí o tom, že si to veřejnost přeje. Existuje také trend směřující k monomateriálům, tj. obalům, které obsahují pouze jeden plast a je mnohem snazší je recyklovat. Stále se tedy objevují snahy, nápady, výzkumy. Ale pořád je to relativně málo v porovnání s velikostí problému. 

Co by podle vás mělo být prvním krokem ke snížení naší globální závislosti na plastech? Je to spíše technologická inovace, změna legislativy nebo změna chování spotřebitelů?

Myslím, že je to více věcí najednou. Proto je to tak obtížné. V každém případě musíme přehodnotit naše spotřebitelské chování obecně, dodavatelské řetězce musí být navrženy jinak, abychom konzumovali věci z bezprostřední blízkosti, které nemusí být například tak složitě baleny. Z výjimky pořizování věcí z druhé ruky by se mělo stát pravidlo. Neměli by to dělat jen chudší lidé takříkajíc ze šetrnosti, ale prostě všichni s vědomím, že bychom měli šetřit naše zdroje. A je také hezké, když se věci používají až do konce, dokud už opravdu nefungují. 

A pak samozřejmě potřebujeme spoustu technologických inovací, v každém případě nové materiály, lepší technologie na jejich recyklaci, a především změny v legislativě. Řešením mohou být politické pobídky a zdanění jednorázových plastů, které poškozují planetu a naše zdraví.

Jedna z nejdůležitějších částí filmu se zabývá otázkou, co nám skutečně pomůže z krize. Jaká jsou podle vás nejúčinnější řešení této krize, která jste při natáčení filmu objevila?

Existuje několik velmi zajímavých vývojových trendů v oblasti materiálů, jako je například firma Traceless z Hamburku, kterou ve filmu představujeme, kde se vyrábí skutečně kompostovatelný plast z obilného odpadu, tedy z produktu, který by se jinak nijak nevyužil, který je vlastně jen odpadem. Je zcela kompostovatelný a má úžasné vlastnosti. Odpuzuje vodu a mastnotu, stejně jako plast na bázi oleje. 

Plastové výrobky mohou mít dlouhou životnost, což je někdy vnímáno jako negativum, ale pokud jsou správně používány a recyklovány, může být tato vlastnost výhodou. Co si myslíte o konceptu tzv. oběhového hospodářství ve vztahu k plastům?

Oběhové hospodářství je způsob, jakým věci na této planetě fungují. Všechno se pohybuje v cyklech, to je princip života na této planetě a tomuto principu bychom měli přizpůsobit i materiály, které vytváříme, jako jsou plasty. Proto je myšlenka recyklace zásadní a my potřebujeme plasty, které tuto myšlenku recyklace dokáží naplnit.

Myslíte si, že plast jako materiál může hrát důležitou roli v udržitelné budoucnosti, pokud se s ním správně zachází? Mohou inovace v oblasti recyklace a nových plastů přispět k řešení klimatické krize?

Přikláním se k tomu, že pokud máme správný plast, pak ano. Takže pan Braungart, jeden z protagonistů našeho filmu, chemik, také říká, že nejde o to, jestli jsme pro, nebo proti plastům, ale že potřebujeme plast, který se dá snadno recyklovat. Pak je jako materiál v pořádku.

Plánujete pokračovat v natáčení filmů s environmentální tematikou? Pokud ano, na jaké téma byste se chtěla zaměřit příště? 

Obecně jsou pro mě tato ekologická témata velmi, velmi důležitá a mám k nim přímý vztah, protože mám prostě velmi ráda přírodu. Ale momentálně pracuji na něčem jiném a zatím nevím, jaký bude můj další film o životním prostředí.

Isabella Willinger (1980) je německá režisérka a spisovatelka. Za film Plastic Fantastic získala ocenění Nejlepší dokumentární film na Mezinárodním filmovém festivalu ve Varšavě.