Když něco milujete, tak to chráníte

Slova studentky ekologie a influencerky Eliška Víravové přesně vystihují její vztah k přírodě a její ochraně. O tom, jak ona sama přistupuje v běžném životě k udržitelnosti a také o její opakované cestě a sázení stromů na Fuerteventuře, je tento rozhovor, který vznikl u příležitosti zahájení Eliščiny spolupráce s iniciativou Replastuj.

Kdy ses poprvé začala zajímat o témata ekologie a udržitelnost, a co tě k tomu vedlo?

Už od mala jsme já i mladší sestra byly vedeny k lásce k přírodě ze strany maminky. A jezdily jsme na letní tábory pořádané Střediskem ekologické výchovy SEVER. Takže ten kladný vztah k přírodě mám v sobě od malinka. No a když něco milujete, tak to chráníte. A tedy to přirozeně vedlo k mému většímu zájmu o témata přírody, ochrany životního prostředí a později i samotné ekologie. A můžu říct, že asi ve 12 letech, jsem začala sama domů přinášet nové názory a činnosti vedoucí k udržitelnosti. 

Jak se vyvíjel tvůj přístup k udržitelnosti v průběhu času? Změnila jsi svůj postoj k některým tématům?

Určitě ano. Když s nějakým zájmem začínáte v dětských letech, je přirozené, že se názory mění. Obecně můžu říct, že dříve jsem se směřovala spíš na ty „kroky udržitelnosti“, přímo na ty spotřební návyky. Ale i se studiem ekologie na střední škole se mi otevřel nový pohled, a to na přírodu jako takovou. Kytičky, zvířátka, ochrana vod, zdravé lesy a tak. Spotřební návyky se mi ale už příliš nezměnily, beru je velmi přirozeně. Zároveň ale tak, aby byl život udržitelný i pro mě, a nesvazovalo mě to. 

Co konkrétního podnikáš, abys ty sama přispěla k udržitelnosti?

Mohla bych tu vyjmenovat jen věci jako… používání vlastních krabiček a vymyvatelných sáčků na jídlo, nejedení masa a omezování mléčných výrobků, maximální využívání mhd, nakupování v sekáči, nakupování lokálně (a tak dále), které jsou součást mého každého jednoho dne. Myslím si ale, že je to i o myšlenkách, které sdílím. O lásce, kterou chovám k přírodě. I studiu, abych přírodu ještě lépe pochopila, porozuměla jí a dokázala ji lépe chránit. 

„Koukám se na cenu za jedno použití.“

Někteří lidé by se rádi chovali šetrněji k přírodě, ale mají obavy, že udržitelnější řešení jsou příliš drahá. Dokázala bys jejich obavy vyvrátit a doporučit, s čím by mohli začít? 

Tohle je o prioritách. Jestliže někdo říká, že bio produkty jsou drahé, ale jde a koupí si značkové drahé boty, tak na tom vidíme, kde jsou jeho priority. Také se ráda koukám na „cenu za jedno použití“, protože věci, které přispívají udržitelnému chování jsou vytvořené tak, aby vydržely co nejdéle. Tedy vstupní cena může být vyšší než u neudržitelného produktu, ale také to mnohem déle vydrží a nemusíme si poté nic dalšího kupovat. A. důležité je vědět, že nejšetrnější je to, co už máme. Takže nemusíme najednou nakoupit do domácnosti vše eko bio, ale postupně to obměňovat, a prostě na to při dalším nákupu myslet. 

Co považuješ za největší mýtus o udržitelnosti?

„My jsme v pohodě, to Asie a Amerika“, nebo jak se to říká. Setkávám se i na sociálních sítích hodně s názorem, že v Evropě se k životnímu prostředí chováme nejlépe a není potřeba nic dalšího dělat. A že v podstatě veškerou vinu za klimatickou krizi nesou v Asii nebo Americe. Myslím si, že takovéto názory pramení ve strachu lidí. Strachu přijmout zodpovědnost za vlastní činy. Protože i kdyby se mohlo zdát, že toho jako Evropa děláme hodně, stačí to přírodě na uzdravení? Je tedy ta příroda u nás nádherná a oproštěná od všech lidských bolestí?

Jaké trendy v oblasti udržitelnosti tě v poslední době nejvíce zaujaly?

Tyjo, já o trendech nic moc nevím. Stejně jako nesleduju módní trendy, tak ani ty v udržitelnosti. To se trochu stydím. Jen co si všímám, tak mi přijde, že lidé se začínají více zajímat o to, co nám příroda nabízí. V podobě třeba léčivých bylin a snaží se jim rozumět a využívat. Nebo i v kosmetice se více přiklání k produktům s přírodními složkami a věří jejím účinkům. To považuju za moc pozitivní krok.

„Lokální výroba a spotřeba má v řešení klimatické krize zásadní roli.“

Jaké jsou podle tebe zásadní témata v této oblasti (udržitelnosti), kterým není věnována dostatečná pozornost či péče?

To bude lokálnost. Lokální výroba a spotřeba má v řešení klimatické krize za mě zásadní roli. Bohužel mi ale přijde, že se na to nějak zapomíná a raději se věnuje pozornost elektroautům nebo solárním panelům. Přestože je to taková jednoduchá věc, která se dá velmi rychle aplikovat i propagovat. Abych ale nebyla jen negativní, všímám si, že i větší řetězce se snaží na lokálnost dbát trochu více. Jen nevím, do jaké míry se informace, proč je lepší koupit si jídlo nebo oblečení z ČR, dostávají ke konečnému spotřebiteli. Aby to teda mělo i ten skutečný dopad. I proto se tomuhle tématu třeba věnuju na sociálních sítích. 

Jak odhalit produkty, které si na udržitelné jen hrají, a na co je potřeba se zaměřit?

Hledat a hledat, neskočit na první zelený lísteček na obalu, nebo slova jako „zodpovědně“ ve výlohách s oblečením. Všechno se dá dneska dohledat na internetu v řádu vteřin. A jsou certifikáty, které výrobek nezíská jen tak a ty je dobré znát a držet se jich (bio, peta…) Po nějaké době pak už budete znát ty firmy, které doopravdy dbají na svoji stopu a nebudete moc potřebovat jiné. 

Letos v létě jsi odjela na Fuerteventuru sázet stromy v poušti. Jak ses k takovému projektu dostala?

Jeden můj známý a zároveň můj velký vzor se už mnoho let zajímá o změnu českých lesů na multikulturní a multigenerační a aktivně se na ní podílí. Vysnil si takový projekt, který před pár lety začal realizovat právě na Fuerteventuře. Tedy rekonstrukci pouště. Mně se to tak zalíbilo, že jsem oslovila jeho manažerku, zda by bylo možné se na tom podílet. A už jsem tam byla druhé léto, protože mi to dává smysl. Není to jen o práci, ale také o vzdělávání na základě sledování v podstatě vzniku půdy a života na pustinách. 

Kde hledáš inspiraci na další tipy, jak být k přírodě šetrnější?

Kolem sebe. K tomu mít tu osobní udržitelnost není potřeba žádná věda. Jen sledování toho, co přírodě a mému okolí ubližuje, a to tedy nedělat. A nahradit to něčím, co už takovou škodu nedělá. Je ale taky dobré se bavit s lidmi, co se o udržitelnost také zajímají. Protože v takových rozhovorech se i mně samotné vykrystalizovaly moje názory a pohledy na svět. Nebo se úplně jednoduše dozvíme nějakou novou cestu, jak dělat více dobra. 

Eliška Víravová je mladá česká eko influencerka, která se společně se svou sestrou Aničkou zaměřuje na zvyšování povědomí o ekologických tématech. Pod názvem „Sestry v akci“ vytvářejí osvětová videa, ve kterých učí své vrstevníky žít udržitelněji a šetrněji k životnímu prostředí. Jejich práce jim vynesla prestižní ocenění Ekozásek roku 2019. Eliška, inspirovaná ochranou přírody, plánuje pokračovat v ekologických aktivitách i ve své budoucí kariéře, kdy se chce věnovat oboru ekologie a životního prostředí. 
Sledujte její profil na Instagramu a dozvíte se víc o jejích dalších názorech.